Jan Sowa

SowaJan Sowa vystudoval literaturu, filozofii a sociologii ve Varšavě. Jeho bádání se zaměřuje na (západní) modernitu se zvláštním důrazem na vztahy mezi evropskými a mimoevropskými kulturami. Je autorem četných článků a monografií pojednávajících současné problémy spojené s kolonialismem (jako například v knize z roku 2007 Ciesz się, późny wnuku! Kolonializm, globalizacja i demokracja radykalna), migrací a globalizací. Pravidelně píše do několika časopisů jako například Krytyka Polityczna, Praesens nebo Ha!art, v němž je předsedou nadace. Podílel se na vydání souboru esejů s názvem A Joy Forever: Political Economy of Social Creativity, který zahrnuje články autorů jako Luc Boltanski, Massimiliano Tomba, Isabelle Graw a Gigi Roggero (MayFly Books, 2015). V současné době vyučuje na Jagellonské univerzitě v Krakově.

Ádám Takács

TakacsÁdám Takács vystudoval na Univerzitě Loránda Eötvöse v Budapešti a na EHESS v Paříži. Snaží se o pochopení vztahu dějin a ideologií v Evropě a v Maďarsku ve 20. století (například v příspěvku „Totalitarianism as an Atmosphere. Morality and Mentality in Hungary under the Kádár regime”, Divinatio, 2013). Odborně se zabývá Foucaultem a Husserlem, o němž napsal monografii (Le fondement selon Husserl. Une idée de la phénoménalité, 2014), a překládá francouzskou filozofii (Foucault, Ricoeur, Deleuze). V současné době učí na Univerzitě Loránda Eötvöse v Budapešti.

Gáspár Miklós Tamás

Tamás Gáspár MiklósGáspár Miklós Tamás, známý také jako TGM, se narodil v rumunské Kluži, do Maďarska emigroval poté, co se setkal s politickými obtížemi ze strany úřadů v souvislosti se svou prací redaktora literárního týdeníku v Transylvánii. Učil na Univerzitě Loránda Eötvöse v Budapešti (ELTE) do svého propuštění – opět z politických důvodů. Proslavil se jako disident. Od roku 1986 do roku 1988 učil ve Spojených státech, Velké Británii a Francii a studoval v Oxfordu. V letech 1989–1994 byl zástupcem Svazu svobodných demokratů (SZDSZ) v maďarském parlamentu. V letech 2010–2011 byl předsedou neparlamentní strany Zelená levice. Nedávno získal ocenění Lifetime Achievement Award Sorosovy nadace v Maďarsku. Ve svých knihách, které byly přeloženy do 12 jazyků, se zabývá politickou filozofií a sociální teorií.

Viz jeho text o pojmu „post-fašismu” na openDemocracy.

Étienne Tassin

TassinJe politická sféra odsouzena k neúspěchu? To je klíčová otázka jedné z nejnovějších knih francouzského filozofa Étienna Tassina (Le maléfice de la vie à plusieurs – La politique est-elle vouée à l’échec?, 2012). Zabývá se dílem Hannah Arendt, o které napsal několik knih (mezi jinými Le trésor perdu. Hannah Arendt et l’intelligence de l’action politique, 1999). Étienne Tassin píše o tématu politického jednání a podrobuje tázání dnešní podoby kosmopolitismu a zkušenosti migrace (Un monde commun. Pour une cosmopolitique des conflits, 2003). Je členem Institutu humanitních věd v Paříži a učí na univerzitě Paris Diderot.

Étienne Tassin k poslechu na France Culture (francouzsky).

Carole Widmaier

widmaierCarole Widmaier se věnuje politické filozofii a ve svém díle Fin de la politique philosophie? Hannah Arendtová contre Leo Strauss, 2012, konfrontovala přístup Hannah Arendtové a Leo Strausse k moderní krizi. V poslední době přeložila a připravila k vydání eseje Hannah Arendtové o politice (Qu’est-ce que la politique?, 2014). Dále se zabývá vztahem mezi biologií a sociologií (legitimitou analogií mezi nimi) a mezi časem a institucemi (efektivitou institucí a vyvstáváním svobod).

Read more.

Ondřej Švec

IMG_6900newOndřej Švec strávil v mládí téměř osm let ve Francii, kde se začal zajímat o filozofii, její místo v každodenním světě i její kritickou účast na veřejných diskusích. V letech 2009–2015 byl ředitelem Centra pro studium mysli, jazyka a společnosti Univerzity v Hradci Králové. Publikoval mimo jiné knihu o fenomenologii emocí a řadu článků o problému objektivity, vědeckém výkladu skutečnosti a jeho souvislosti s žitým světem. V současné době vyučuje filosofii na Filosofické fakultě University Karlovy v Praze.

 Více zde.

Anne Gléonec

0AnneAnne Gléonec je doktorkou filozofie, získala také francouzský titul professeur agrégé. Po pěti letech výuky ve Francii pokračovala ve výzkumu a výuce v Praze v CEFRESu, na Fakultě humanitních studií Univerzity Karlovy a ve Filosofickém ústavu Akademie věd České republiky. Její disertace se věnuje analogii mezi tělem a politickým tělesem. Je autorkou knihy o Merleau-Pontyho pojetí instituce a pasivity. Nyní se její filozofické bádání zaměřuje na současné vazby a přenosy mezi přírodními a sociálními vědami, zejména v oblasti biopolitiky a bioetiky.

Michał Łuczewski

LuczewskiPolský sociology. Ve svém výzkumu se zabývá vztahem mezi polskou identitou a katolicismem. Na toto téma mu v roce 2012 vyšla kniha Odwieczny naród. Polak i katolik w Żmiącej. Je členem „apokalyptického“ magazínu 44 / Czterdzieści i Cztery. Pravidelně přispívá do různých polských periodik jako například Wprost a Arcana. Od roku 2015 je členem Polské národní rozvojové rady. V současnosti pracuje na Institutu sociologie Varšavské univerzity.

Více zde.

Csaba Olay

OlayCsaba Olay se zaměřuje na evropskou filozofii 20. století. K tomuto tématu vydal společně s T. Ullmanem knihu Kontinentális filozófia a XX. században (2011). Je autorem textu o politickém existencialismu H. Arendt (Hannah Arendt politikai egzisztencializmusa, 2008), zajímá se o vztahy mezi svobodou, masovou kulturou a estetikou (například v knize z roku 2014 A művészettől a tömegkultúráig, s J. Weissem). S Jean-Claudem Gensem vydal kolektivní monografii ve francouzštině a angličtině o díle kanadského filozofa Charlese Taylora (Interpretation, Modernity and Identity, 2014). Učí současnou filozofii na Univerzitě Loránda Eötvöse v Budapešti.

Antonio Negri

NegriToni Negri je světově známý filozof a sociolog, je odborník na Spinozu, překládá Hegela, založil politické hnutí Potere Operaio. Narodil se v Itálii, kde se brzy stal profesorem „teorie státu“. Velkou část života ale strávil ve Francii, kde učil na několika univerzitách (École Normale Supérieure, Paris VII, Paris VIII, Collège International de Philosophie). Filozofové jako Foucault, Deleuze a Guattari se zde postavili proti jeho kontroverznímu zadržení, které bylo politicky motivované, a zahájili dialog s jeho myšlením a s politickými hnutími v Itálii, která vedl. S Guattarim napsal v roce 1985 knihu Les nouveaux espaces de liberté (v angličtině Communists like us, 1990). Proslavil se také společně s Michaelem Hardtem jako spoluautor knihy Empire („Impérium“), jedné z nejpopulárnějších teoretických prací poslední dekády, v níž je přechod od „moderního“ imperialismu, založeného na národních státech, k imperialismu „postmodernímu“ popsán jako posun k transnacionálnímu přeskupení mocí, které vede k zásadním změnám ve válečné strategii a třídní dynamice. Kniha Empire je prvním dílem trilogie, následovaným tituly Multitude (2004) a Commonwealth (2009), kde jsou rozebírána témata demokracie a vlastnictví ve věku „Impéria“.

Adam Budak

budakAdam Budak je hlavním kurátorem Národní galerie v Praze. Působil jako mezinárodní kurátor oddělení současného umění v Hirshhornově muzeu moderního umění (2012–2014). Spolupracoval s umělci jako Louise Bourgeois, John Baldessari, Pedro Cabrita Reis, Cerith Wyn Evans a Monika Sosnowska a byl kurátorem mnoha mezinárodních výstav. Kromě vlastní publikační činnosti se věnuje také editorské práci, vydal např. dvousvazkovou antologii textů „What Is Architecture?“ (Krakov, 2002, 2007).

Josef Fulka

FulkaZkoumá vztah mezi francouzskou teorií a psychoanalýzou (viz jeho Psychoanalýza a francouzské myšlení, 2008). Je známý svými překlady prací francouzských filozofů 20. století (Derrida, Foucault, Barthes, Balibar). Jeho poslední kniha pojednává o myšlení R. Barthese (Roland Barthes: od ideologie k fantasmatu, 2010). Učí filozofii na Fakultě humanitních studií Univerzity Karlovy v Praze a je též výzkumníkem na Akademii věd. Zabývá se filozofií 18. a 20. století, literární teorií, psychoanalýzou, a lingvistikou znakového jazyka.

Více zde.

Karel Kleisner

kleisnerKarel Kleisner se zabývá evolucí a ekologií vnějšího vzhledu organismů, teoretickou morfologií, biosémiotikou a mezikulturním a mezidruhovým vnímáním. Za tím vším je jednoduchá otázka: Jak se stalo, že různé organismy vyvinuly neprůhledné vzorované povrchy a z jakých důvodů vypadají tak, jak vypadají? Teoretický a empirický výzkum Karla Kleisnera se zaměřuje na velkou škálu jevů od mezikulturního vnímání lidské tváře k ekologii ultrafialových reflektantních vzorů na křídlech motýlů. Pravidelně publikuje v mezinárodních vědeckých časopisech, edičních řadách a jiných vědeckých médiích.

Petr Urban

UrbanPetr Urban je filozof, překladatel a bývalý starosta jihočeské obce Bednárec. Působí na Filosofickém ústavu Akademie věd ČR, kde vede Oddělení současné kontinentální filosofie. Zabývá se zejména fenomenologickou filozofií a etikou péče. Je autorem či editorem knih Zrod fenomenologie (2010 německy), Fenomenologie tělesnosti (2011) a Raný Husserl a filosofie jazyka (2013).

Více se dočtete na stránkách časopisu Vesmír  nebo  zde.

Lenka Bydžovská

bydzovskaHistorička umění, jež studovala v Praze a italské Sienně, Lenka Bydžovská, publikovala řadu prací na téma české avantgardy a modernismu v mezinárodním kontextu, a to ať už věnujících se odvrácené straně modernity (spolu s Vojtěchem Lahodou a Karlem Srpem, Černá slunce. Odvrácená strana modernity, 2012) či jednotlivým umělcům (Josef Šíma, v roce 2006 nebo Jindřich Štyrský v roce 2007). Byla kurátorkou mnoha výstav věnujících se české avantgardě (Alfons Mucha: Slovanstvo bratrské, Praha, 2005). V roce 2011 publikovala spolu s Karlem Srpem knihu o Slovanské epopej (Alfons Mucha. Slovanská Epopej). Lenka Bydžovská je vedoucí oddělení 19.–21. století Ústavu dějin umění Akademie věd České republiky.

Read more.

Obrazy, věda a politika