Symboly v umění a politice: o strukturální iritaci mezi estetickou a politickou komunikací
Symboly, které si moderní společnost vytváří, aby sebe sama dokázala popsat a lépe pochopit, se rychle proměňují a zase mizí. Určujícími znaky této společnosti jsou obrovská složitost a funkčnost. Ale i v této stále složitější společnosti, jejímž jednotlivým systémům (ať už se jedná o hospodářství, právo, umění nebo vědu) nelze nekvalifikovaným prostým rozumem nikdy zcela porozumět, člověk neustále hledá možnost sebeporozumění a sebeutváření.
Jinými slovy, hledá to, co je jedinečné, individuální a autentické. Od umění se potom v moderní společnosti očekává, že nabídne právě tuto možnost. Umění nemusí být pravdivé, ale zato musí být vždy opravdové. V tom se liší například od vědy. Umění má sice nepřímou, ale o to důležitější politickou funkci, protože se v něm ukazuje, že věci lze vždy také dělat jinak. Vždy existuje alternativa, zatímco v politice tomu tak často není. Zatímco v umění se vynalézá, v politice se rozhoduje. Politický symbolismus, ať už levicový nebo pravicový, je konzervativní. Národní vlajka, růže, pták nebo třešně ve stranickém znaku nám říkají: „Pojďte za námi, nechte se vést, protože jinak vás nepotřebujeme!“. Udržet tyto dva světy – umění a politiku v napětí, na tom stojí a padá moderní otevřená společnost. Nenechat se politickou, ale ani žádnou jinou formou sociální komunikace, od mediální reklamy až po zdánlivě exaktní ekonomické prognózy, svést k totální pasivitě, to je důležitá schopnost umění tzv. strukturálně iritovat politiku i s jejími symboly.
Jiří Přibáň (Cardiff University)
Kde a kdy: Filozofická fakulta – místnost 104, 22:00-23:00
Jazyk: česky
Návštěvníky Noci filozofie bychom také rádi upozornili, že další vystoupení J. Přibáně inspirované Muchovou Apoteózou z dějin Slovanstva ve Velké dvoraně Veletržního paláce (20:00-20:30) je pouze pro omezený počet předem registrovaných účastníků. Poslední místa si můžete rezervovat na adrese: epopej@ifp.cz