Tip č. 1: Plánujte!
Předem si stáhněte program noci filosofie (zde) a naplánuje si svůj průchod Nocí podle toho, zda vás nejvíc zajímá politická filosofie, bioetika, filosofická reflexe umění, komentáře k filmům, „Moc obrazů“, „Zvíře“ či „Konec člověka & konec světa“. K čemuž vám by vám mělo dopomoci barevné odlišení podtémat.
Tip č. 2. Užijte si obě místa!
Program Noci probíhá zároveň na Filosofické fakultě a ve Veletržním paláci, mezi nimiž je to jen 7 minut tramvají. Nejezděte jako blázni tam a zpět, ale nebojte se přesunů ani po půlnoci: pražský Dopravní podnik zajistil přímé noční tramvaje mezi Filozofickou fakultou a Veletržním palácem každých 15 minut!
Continuer la lecture de Noc filosofie v Praze – Survival kit
Symboly v umění a politice: o strukturální iritaci mezi estetickou a politickou komunikací
S potěšením oznamujeme, že součástí Noci filozofie bude také debata mezi režisérem Slávkem Horákem a filozofem Jaromírem Matějkem nad filmem Domácí péče , který byl nominován na Českého lva za nejlepší film roku 2015.
Monika Rogowska-Stangret je teoretičkou a výzkumnicí na poli filosofie, genderových studií a antropozoologie. Spolupracuje s Institutem filozofie Varšavské univerzity. Monika obdržela stipendium Nadace Kosciuszko, ERSTE Stiftung a WUS Rakouska (v rámci programu PATTERNS Lectures) a polského Ministerstva vědy a vysokého školství.

Étienne Balibar je význačnou osobností současné filozofie. Je profesorem na univerzitě Paris Ouest Nanterre a University of California, Irvine. Zabývá se převážně politickou filozofií, je bývalým studentem Louise Althussera. V březnu 1981 byl vyloučen z Francouzské komunistické strany poté, co se v tisku vymezil vůči stranickému rasismu. Je členem Francouzské ligy lidských práv, která hájí práva migrantů a žadatelů o azyl. Od roku 2007 předsedá Francouzské asociaci Jana Husa, kterou založil v roce 1982 Jacques Derrida. Jeho nejnovější kniha se věnuje otázce osudu Evropy (Europe : crise et fin?, 2016). Několik jeho textů bylo přeloženo do angličtiny (Politics and the Other Scene, 2012, nebo Citizenship, 2015).
Ondřej Švec strávil v mládí téměř osm let ve Francii, kde se začal zajímat o filozofii, její místo v každodenním světě i její kritickou účast na veřejných diskusích. V letech 2009–2015 byl ředitelem Centra pro studium mysli, jazyka a společnosti Univerzity v Hradci Králové. Publikoval mimo jiné
Zkoumá vztah mezi francouzskou teorií a psychoanalýzou (viz jeho Psychoanalýza a francouzské myšlení, 2008). Je známý svými překlady prací francouzských filozofů 20. století (Derrida, Foucault, Barthes, Balibar). Jeho poslední kniha pojednává o myšlení R. Barthese (Roland Barthes: od ideologie k fantasmatu, 2010). Učí filozofii na Fakultě humanitních studií Univerzity Karlovy v Praze a je též výzkumníkem na Akademii věd. Zabývá se filozofií 18. a 20. století, literární teorií, psychoanalýzou, a lingvistikou znakového jazyka.
Karel Kleisner se zabývá evolucí a ekologií vnějšího vzhledu organismů, teoretickou morfologií, biosémiotikou a mezikulturním a mezidruhovým vnímáním. Za tím vším je jednoduchá otázka: Jak se stalo, že různé organismy vyvinuly neprůhledné vzorované povrchy a z jakých důvodů vypadají tak, jak vypadají? Teoretický a empirický výzkum Karla Kleisnera se zaměřuje na velkou škálu jevů od mezikulturního vnímání lidské tváře k ekologii ultrafialových reflektantních vzorů na křídlech motýlů. Pravidelně publikuje v mezinárodních vědeckých časopisech, edičních řadách a jiných vědeckých médiích.
Petr Urban je filozof, překladatel a bývalý starosta jihočeské obce Bednárec. Působí na Filosofickém ústavu Akademie věd ČR, kde vede Oddělení současné kontinentální filosofie. Zabývá se zejména fenomenologickou filozofií a etikou péče. Je autorem či editorem knih Zrod fenomenologie (2010 německy), Fenomenologie tělesnosti (2011) a Raný Husserl a filosofie jazyka (2013).
Jan Maršálek získal magisterský diplom v sociologii (2007) na Univerzitě Karlově v Praze a druhý titul v politických studiích (2008) na EHESS v Paříži. Byl studentem École normale supérieure v Paříži (International Selection, 2005–2008). Na univerzitě Franche-Comté získal doktorát z filozofie a na Univerzitě Karlově v Praze doktorát ze sociologie (dizertace „O zmizení jedné metody: analýza mezi filozofií společenské smlouvy a klasickou sociologií“). V současné době se zabývá zobecněním tématu „mizení vědeckých objektů“, je post-doktorským vědeckým pracovníkem Filosofického ústavu Akademie věd České republiky.
Michaela Pejčochová je kurátorkou sbírek čínského umění v Národní galerii v Praze. Při studiu sinologie na Karlově univerzitě se zaměřovala především na teorii a filozofii čínské literatury a umění. Pomyslná “prázdnota” čínských teoretických pojednání je však vrchovatě vyvážena péčí o umělecké sbírky a přípravou výstav ze zcela konkrétních uměleckých děl, ať už z galerijních nebo jiných sbírek. V tomto směru se věnuje především čínskému malířství starých období a umění a uměleckému prostřecí meziválečné Číny. Z tohoto materiálu vznikla v roce 2008 výstava a publikace Mistři čínské tušové malby 20. století ze sbírek Národní galerie v Praze a momentálně je ve stádiu zrodu studie Volání východu – Evropa v Číně a Čína v Evropě v letech 1920-1930.
Narozen v roce 1978, profesor filozofie na univerzitě v Poitiers. Je autorem několika knih a článků o Bergsonovi, Schopenhauerovi a Nietzschovi. Též napsal vydal několik publikací o filozofii zdraví. Ve své práci propojuje filozofii a literaturu a v současnosti se v tomto ohledu zabývá prací Émila Zoly. S Ondřejem Švecem vede Organisation Francophone pour la Formation et la Recherche Européennes en Sciences humaines (OFFRES), akademickou síť spolupracovníků ve střední a východní Evropě.