Archives de catégorie : Řečníci

Oznámení změn “last minute”

Drazí návštěvníci Noci filosofie,
stejně jako u jiných událostí tak velkého rozsahu se ani na naši Noc nebudou moci dostavit někteří  z ohlášených a dlouhou dobu předem potvrzených řečníků.
Toni Negri, Judith Revel a Frédéric Keck museli bohužel z vážných důvodů zůstat ve Francii.
Nebojte se však, navzdory těmto absencím budete v každý jeden okamžik Noci postaveni před těžkou volbu, které ze současně probíhajících diskusí, přednášek či komentovaných projekcí se zúčastnit raději!

J. Přibáň o napětí mezi politikou a uměním

pribanSymboly v umění a politice: o strukturální iritaci mezi estetickou a politickou komunikací

Symboly, které si moderní společnost vytváří, aby sebe sama dokázala popsat a lépe pochopit, se rychle proměňují a zase mizí. Určujícími znaky této společnosti jsou obrovská složitost a funkčnost. Ale i v této stále složitější společnosti, jejímž jednotlivým systémům (ať už se jedná o hospodářství, právo, umění nebo vědu) nelze nekvalifikovaným prostým rozumem nikdy zcela porozumět, člověk neustále hledá možnost sebeporozumění a sebeutváření.

Continuer la lecture de J. Přibáň o napětí mezi politikou a uměním

Násilí a politika – proč jsme pozvali Etienna Balibara?

Balibar2Násilí a politika (Richard Cisler, spolek Praxis, FF UK)

Étienne Balibar představuje jeden z nejvýraznějších hlasů současné post-marxistické politické filozofie, jenž výrazně zasahuje do řady debat o povaze moderní politiky a o výzvách, které  před nás staví globální kapitalismus. Od dob spolupráce s Louisem Althusserem na knize Číst Kapitál (1965) publikoval Balibar knihy o filozofických postavách jako je například Marx, Spinoza nebo Locke a řadu tematických prací, které se věnují otázkám demokracie, rovnosti, emancipace a občanství či problémům jako je rasismus, nacionalismus a další různé formy útlaku a exkluze.

Continuer la lecture de Násilí a politika – proč jsme pozvali Etienna Balibara?

Monika Rogowska-Stangret

MonikaMonika Rogowska-Stangret je teoretičkou a výzkumnicí na poli filosofie, genderových studií a antropozoologie. Spolupracuje s Institutem filozofie Varšavské univerzity. Monika obdržela stipendium Nadace Kosciuszko, ERSTE Stiftung a WUS Rakouska (v rámci programu PATTERNS Lectures) a polského Ministerstva vědy a vysokého školství. Je členem řídícího výboru Evropské sítě: “New Materialism: Networking European Scholarship on ‘How Matter Comes to Matter“, Evropské spolupráce v oblasti vědy a techniky (COST). Dále spolupracuje s institucí Przegląd Filozoficzno-Literacki a přeložila díla autorek, jako jsou Naomi Wolf (The Beauty Myth, Czarna Owca 2014), Judith Butler, Elizabeth Grosz a Susan Sontag. Sama je autorkou díla Ciało – poza Innością i Tożsamością. Trzy figury Ciała w filozofii współczesnej (Słowo / Obraz Terytoria, Gdańsk 2016), jehož anglický název zní: The Body – Beyond Otherness and Sameness. Three Figures of the Body in Contemporary Philosophy.

Étienne Balibar

balibarÉtienne Balibar je význačnou osobností současné filozofie. Je profesorem na univerzitě Paris Ouest Nanterre a University of California, Irvine. Zabývá se převážně politickou filozofií, je bývalým studentem Louise Althussera. V březnu 1981 byl vyloučen z Francouzské komunistické strany poté, co se v tisku vymezil vůči stranickému rasismu. Je členem Francouzské ligy lidských práv, která hájí práva migrantů a žadatelů o azyl. Od roku 2007 předsedá Francouzské asociaci Jana Husa, kterou založil v roce 1982 Jacques Derrida. Jeho nejnovější kniha se věnuje otázce osudu Evropy (Europe : crise et fin?, 2016). Několik jeho textů bylo přeloženo do angličtiny (Politics and the Other Scene, 2012, nebo Citizenship, 2015).

Více zde.

Jan Sowa

SowaJan Sowa vystudoval literaturu, filozofii a sociologii ve Varšavě. Jeho bádání se zaměřuje na (západní) modernitu se zvláštním důrazem na vztahy mezi evropskými a mimoevropskými kulturami. Je autorem četných článků a monografií pojednávajících současné problémy spojené s kolonialismem (jako například v knize z roku 2007 Ciesz się, późny wnuku! Kolonializm, globalizacja i demokracja radykalna), migrací a globalizací. Pravidelně píše do několika časopisů jako například Krytyka Polityczna, Praesens nebo Ha!art, v němž je předsedou nadace. Podílel se na vydání souboru esejů s názvem A Joy Forever: Political Economy of Social Creativity, který zahrnuje články autorů jako Luc Boltanski, Massimiliano Tomba, Isabelle Graw a Gigi Roggero (MayFly Books, 2015). V současné době vyučuje na Jagellonské univerzitě v Krakově.

Ádám Takács

TakacsÁdám Takács vystudoval na Univerzitě Loránda Eötvöse v Budapešti a na EHESS v Paříži. Snaží se o pochopení vztahu dějin a ideologií v Evropě a v Maďarsku ve 20. století (například v příspěvku „Totalitarianism as an Atmosphere. Morality and Mentality in Hungary under the Kádár regime”, Divinatio, 2013). Odborně se zabývá Foucaultem a Husserlem, o němž napsal monografii (Le fondement selon Husserl. Une idée de la phénoménalité, 2014), a překládá francouzskou filozofii (Foucault, Ricoeur, Deleuze). V současné době učí na Univerzitě Loránda Eötvöse v Budapešti.

Gáspár Miklós Tamás

Tamás Gáspár MiklósGáspár Miklós Tamás, známý také jako TGM, se narodil v rumunské Kluži, do Maďarska emigroval poté, co se setkal s politickými obtížemi ze strany úřadů v souvislosti se svou prací redaktora literárního týdeníku v Transylvánii. Učil na Univerzitě Loránda Eötvöse v Budapešti (ELTE) do svého propuštění – opět z politických důvodů. Proslavil se jako disident. Od roku 1986 do roku 1988 učil ve Spojených státech, Velké Británii a Francii a studoval v Oxfordu. V letech 1989–1994 byl zástupcem Svazu svobodných demokratů (SZDSZ) v maďarském parlamentu. V letech 2010–2011 byl předsedou neparlamentní strany Zelená levice. Nedávno získal ocenění Lifetime Achievement Award Sorosovy nadace v Maďarsku. Ve svých knihách, které byly přeloženy do 12 jazyků, se zabývá politickou filozofií a sociální teorií.

Viz jeho text o pojmu „post-fašismu” na openDemocracy.

Étienne Tassin

TassinJe politická sféra odsouzena k neúspěchu? To je klíčová otázka jedné z nejnovějších knih francouzského filozofa Étienna Tassina (Le maléfice de la vie à plusieurs – La politique est-elle vouée à l’échec?, 2012). Zabývá se dílem Hannah Arendt, o které napsal několik knih (mezi jinými Le trésor perdu. Hannah Arendt et l’intelligence de l’action politique, 1999). Étienne Tassin píše o tématu politického jednání a podrobuje tázání dnešní podoby kosmopolitismu a zkušenosti migrace (Un monde commun. Pour une cosmopolitique des conflits, 2003). Je členem Institutu humanitních věd v Paříži a učí na univerzitě Paris Diderot.

Étienne Tassin k poslechu na France Culture (francouzsky).

Carole Widmaier

widmaierCarole Widmaier se věnuje politické filozofii a ve svém díle Fin de la politique philosophie? Hannah Arendtová contre Leo Strauss, 2012, konfrontovala přístup Hannah Arendtové a Leo Strausse k moderní krizi. V poslední době přeložila a připravila k vydání eseje Hannah Arendtové o politice (Qu’est-ce que la politique?, 2014). Dále se zabývá vztahem mezi biologií a sociologií (legitimitou analogií mezi nimi) a mezi časem a institucemi (efektivitou institucí a vyvstáváním svobod).

Read more.

Michał Łuczewski

LuczewskiPolský sociology. Ve svém výzkumu se zabývá vztahem mezi polskou identitou a katolicismem. Na toto téma mu v roce 2012 vyšla kniha Odwieczny naród. Polak i katolik w Żmiącej. Je členem „apokalyptického“ magazínu 44 / Czterdzieści i Cztery. Pravidelně přispívá do různých polských periodik jako například Wprost a Arcana. Od roku 2015 je členem Polské národní rozvojové rady. V současnosti pracuje na Institutu sociologie Varšavské univerzity.

Více zde.

Csaba Olay

OlayCsaba Olay se zaměřuje na evropskou filozofii 20. století. K tomuto tématu vydal společně s T. Ullmanem knihu Kontinentális filozófia a XX. században (2011). Je autorem textu o politickém existencialismu H. Arendt (Hannah Arendt politikai egzisztencializmusa, 2008), zajímá se o vztahy mezi svobodou, masovou kulturou a estetikou (například v knize z roku 2014 A művészettől a tömegkultúráig, s J. Weissem). S Jean-Claudem Gensem vydal kolektivní monografii ve francouzštině a angličtině o díle kanadského filozofa Charlese Taylora (Interpretation, Modernity and Identity, 2014). Učí současnou filozofii na Univerzitě Loránda Eötvöse v Budapešti.

Antonio Negri

NegriToni Negri je světově známý filozof a sociolog, je odborník na Spinozu, překládá Hegela, založil politické hnutí Potere Operaio. Narodil se v Itálii, kde se brzy stal profesorem „teorie státu“. Velkou část života ale strávil ve Francii, kde učil na několika univerzitách (École Normale Supérieure, Paris VII, Paris VIII, Collège International de Philosophie). Filozofové jako Foucault, Deleuze a Guattari se zde postavili proti jeho kontroverznímu zadržení, které bylo politicky motivované, a zahájili dialog s jeho myšlením a s politickými hnutími v Itálii, která vedl. S Guattarim napsal v roce 1985 knihu Les nouveaux espaces de liberté (v angličtině Communists like us, 1990). Proslavil se také společně s Michaelem Hardtem jako spoluautor knihy Empire („Impérium“), jedné z nejpopulárnějších teoretických prací poslední dekády, v níž je přechod od „moderního“ imperialismu, založeného na národních státech, k imperialismu „postmodernímu“ popsán jako posun k transnacionálnímu přeskupení mocí, které vede k zásadním změnám ve válečné strategii a třídní dynamice. Kniha Empire je prvním dílem trilogie, následovaným tituly Multitude (2004) a Commonwealth (2009), kde jsou rozebírána témata demokracie a vlastnictví ve věku „Impéria“.

Adam Budak

budakAdam Budak je hlavním kurátorem Národní galerie v Praze. Působil jako mezinárodní kurátor oddělení současného umění v Hirshhornově muzeu moderního umění (2012–2014). Spolupracoval s umělci jako Louise Bourgeois, John Baldessari, Pedro Cabrita Reis, Cerith Wyn Evans a Monika Sosnowska a byl kurátorem mnoha mezinárodních výstav. Kromě vlastní publikační činnosti se věnuje také editorské práci, vydal např. dvousvazkovou antologii textů „What Is Architecture?“ (Krakov, 2002, 2007).

Josef Fulka

FulkaZkoumá vztah mezi francouzskou teorií a psychoanalýzou (viz jeho Psychoanalýza a francouzské myšlení, 2008). Je známý svými překlady prací francouzských filozofů 20. století (Derrida, Foucault, Barthes, Balibar). Jeho poslední kniha pojednává o myšlení R. Barthese (Roland Barthes: od ideologie k fantasmatu, 2010). Učí filozofii na Fakultě humanitních studií Univerzity Karlovy v Praze a je též výzkumníkem na Akademii věd. Zabývá se filozofií 18. a 20. století, literární teorií, psychoanalýzou, a lingvistikou znakového jazyka.

Více zde.