Éric Fassin je významný sociolog. Do roku 1994 působil na Brandeis University a NYU, poté do roku 2014 na École normale supérieure v Paříži. Následně se stal profesorem sociologie a gender studies na univerzitě Paris 8. Zaměřuje se na sexuální a rasovu politiku ve Francii a USA, se zvláštním důrazem na problematiku imigrace. Publikoval několik knih: L’Inversion de la question homosexuelle (2005), Droit conjugal et unions de même sexe: mariage, partenariat et concubinage dans neuf pays européens (s Keesem Waaldijkem, 2008), Le sexe politique. Genre et sexualité au miroir transatlantique (2009) a Roms & riverains. Une politique municipale de la race (2014). Zabývá se také budoucností levice, která je tématem jeho nejnovější knihy Gauche, l’avenir d’une désillusion (2014).
Podí´vejte se na jeho nejnovější články zde.
Jan Bierhanzl je postdoktorandem v Oddělení současné kontinentální filozofie FLÚ AV ČR a odborným asistentem na FHS UK. Ve své práci se zaměřuje na francouzskou současnou filozofii, zejména pak na Emmanuela Levinase, jehož etické myšlení zkoumal v knize La rupture du sens. Corps, langage et non-sens dans la pensée de la signifiance éthique d’Emmanuel Levinas (2014). Ve svém současném bádání zkoumá také křehké vztahy etiky a politiky – jako například ve svém posledním vydaném článku, “Uprchlík, člověk a občan” (
Je známý svým kritickým postojem k transhumanistické utopii (viz jeho publikace Demain les posthumains: Le futur a-t-il encore besoin de nous ?, 2009 nebo L’Homme simplifié: Le syndrome de la touche étoile, 2012). Besnier se zabývá filozofickým a etickým dopadem vědy a technologií na sociální reprezentace. Je členem etické komise CNRS a komise UNESCO „Vědy pro společnost“. Učí filozofii na univerzitě Paris-Sorbonne. Jeho poslední kniha pojednává o neurovědách (Un cerveau très prometteur : Conversation autour des neuro-sciences, spoluautoři Francis Brunelle a Florence Gazeau, 2015).
Jakožto historik umění a kurátor se Tomáš Winter zabývá zejména moderním uměním 20. století, zabývá se přitom otázkou karikatur na jedné straně a primitivismu a mimoevropského umění na straně druhé, jak ostatně ukazuje jeho kniha z roku 2013 zkoumající vztah mezi českým výtvarným uměním a neevropskými kulturami v minulém století (Palmy na Vltavě. Primitivismus, mimoevropské kultury a české výtvarné umění 1850–1950). Zabývá se vztahem mezi uměním, politikou a komunikací a vede výzkum věnující se problematice lidového umění mezi vizuální kulturou a politikou v Čechách a na Moravě (1840–1960). V současné době připravuje výstavu a publikaci o sportu a výtvarném umění. Je výzkumným pracovníkem Ústavu dějin umění Akademie věd ČR a zároveň přednáší na Jihočeské univerzitě v Českých Budějovicích.
Jaromír Matějek je akademickým pracovníkem Ústavu etiky a humanitních studií 3. LF UK. Původně pracoval jako pediatr, pak se věnoval studiu teologie, lékařské etiky a teologické etiky v Brně, Praze, Vídni a Bochumi. Je členem Etické komise Ministerstva zdravotnictví, členem výboru České společnosti paliativní medicíny, členem Pracovní skupiny pro dětskou paliativní péči. Odborně se zaměřuje na klinickou etiku a etické poradenství. Jeho druhým odborným tématem jsou dříve vyslovená přání pacientů a zástupné rozhodování za pacienty vůbec.
Odborník na francouzskou teorii. Zkoumá otázky moci a svobody na pozadí politické filosofie, viz například jeho kniha o Michelu Foucaultovi (Foucault a moc, 2000). V poslední době píše o fanatismu, demokracii a občanské společnosti. Učí na Univerzitě Komenského a je členem vědeckého projektu