Předehra k promítání “War at a Distance” a “Serious Games” z pera Kristine Gissberg
Jakou roli mají obrazy v oblasti produkce, dokumentování a chápání války? Jak to, že jsme si zvykli na válečné snímky a do jaké míry tento zvyk formuje naše vnímání, včetně našich pocitů ohledně válečných příprav a zpravodajství?
Co v současnosti znamená technologie války a po jakých stezkách se ubíral její vývoj? Ztratili jsme v době stále sofistikovanějších technologických iterací ze zřetele niť spojující výrobu a ničení? A pokud ano, do jaké míry rozšíření těchto obrazů tvaruje naši krátkozrakost, sytí naše vnímání jinakosti a ovlivňuje chápání toho, co je skutečné a co je virtuální?
Politické nahlížení Haruna Farockiho na zobrazení války nás vybízí k tomu, abychom si kladli právě takové otázky. Výběr jeho dvou filmů – War at a Distance a Serious Games – jež budou ke zhlédnutí na první Noci filozofie, jsou poctou Farockiho kultovnímu zkoumání válečných snímků, které si klade za cíl znovu otevřít právě tyto otázky.
Rozvíjet souvislost mezi válkou a jejími zobrazeními začneme sledováním Farockiho filmu War at a Distance, jenž započíná Válkou v Zálivu – válkou, v níž se poprvé, jak ostatně zazní v samotném snímku, válka a válečné zpravodajství stalo jedno a totéž. Poté přejdeme k ukázkám každé ze čtyř jednotlivých epizod snímku Serious Games. Diskuse se bude dotýkat takových témat, jako je nejednoznačnost obrazu, odnímání citovosti při vytváření snímků a re-produkci paměti v procesu utváření obrazů.
Kristin Gissberg
Symboly v umění a politice: o strukturální iritaci mezi estetickou a politickou komunikací
Účinkují:
Působí v oddělení analytické filozofie na Filosofickém ústavu AV ČR a přednáší na Katedře logiky Filozofické fakulty Univerzity Karlovy. Zabývá se teorií významu, reference, mluvních aktů, analytickou metafyzikou a teorií fikčního diskurzu: práce z poslední doby se pohybují na pomezí filozofie jazyka a literární teorie.
Carole Widmaier se věnuje politické filozofii a ve svém díle Fin de la politique philosophie? Hannah Arendtová contre Leo Strauss, 2012, konfrontovala přístup Hannah Arendtové a Leo Strausse k moderní krizi. V poslední době přeložila a připravila k vydání eseje Hannah Arendtové o politice (Qu’est-ce que la politique?, 2014). Dále se zabývá vztahem mezi biologií a sociologií (legitimitou analogií mezi nimi) a mezi časem a institucemi (efektivitou institucí a vyvstáváním svobod).
Csaba Olay se zaměřuje na evropskou filozofii 20. století. K tomuto tématu vydal společně s T. Ullmanem knihu Kontinentális filozófia a XX. században (2011). Je autorem textu o politickém existencialismu H. Arendt (Hannah Arendt politikai egzisztencializmusa, 2008), zajímá se o vztahy mezi svobodou, masovou kulturou a estetikou (například v knize z roku 2014 A művészettől a tömegkultúráig, s J. Weissem). S Jean-Claudem Gensem vydal kolektivní monografii ve francouzštině a angličtině o díle kanadského filozofa Charlese Taylora (Interpretation, Modernity and Identity, 2014). Učí současnou filozofii na Univerzitě Loránda Eötvöse v Budapešti.
Adam Budak je hlavním kurátorem Národní galerie v Praze. Působil jako mezinárodní kurátor oddělení současného umění v Hirshhornově muzeu moderního umění (2012–2014). Spolupracoval s umělci jako Louise Bourgeois, John Baldessari, Pedro Cabrita Reis, Cerith Wyn Evans a Monika Sosnowska a byl kurátorem mnoha mezinárodních výstav. Kromě vlastní publikační činnosti se věnuje také editorské práci, vydal např. dvousvazkovou antologii textů „What Is Architecture?“ (Krakov, 2002, 2007).
Historička umění, jež studovala v Praze a italské Sienně, Lenka Bydžovská, publikovala řadu prací na téma české avantgardy a modernismu v mezinárodním kontextu, a to ať už věnujících se odvrácené straně modernity (spolu s Vojtěchem Lahodou a Karlem Srpem, Černá slunce. Odvrácená strana modernity, 2012) či jednotlivým umělcům (Josef Šíma, v roce 2006 nebo Jindřich Štyrský v roce 2007). Byla kurátorkou mnoha výstav věnujících se české avantgardě (Alfons Mucha: Slovanstvo bratrské, Praha, 2005). V roce 2011 publikovala spolu s Karlem Srpem knihu o Slovanské epopej (Alfons Mucha. Slovanská Epopej). Lenka Bydžovská je vedoucí oddělení 19.–21. století Ústavu dějin umění Akademie věd České republiky.
Český filozof Miroslav Petříček je známý především pro svou práci věnující se estetice, zejména kinematografii (Myšlení obrazem, 2009). V letech 1972–1990 působil v Českém Hydrometeorologickém ústavu, neboť byl z politických důvodů vyloučen z univerzity a od roku 1971 do roku 1977 se účastnil soukromých seminářů Jana Patočky. Věnuje se zejména překládání moderní francouzské filozofie (Derrida, Barthes, Merleau-Ponty), a rovněž je autorem překladů děl rakouského spisovatele Thomase Bernharda do českého jazyka. V současné době vyučuje na Filozofické fakultě Univerzity Karlovy v Praze.
Michaela Pejčochová je kurátorkou sbírek čínského umění v Národní galerii v Praze. Při studiu sinologie na Karlově univerzitě se zaměřovala především na teorii a filozofii čínské literatury a umění. Pomyslná “prázdnota” čínských teoretických pojednání je však vrchovatě vyvážena péčí o umělecké sbírky a přípravou výstav ze zcela konkrétních uměleckých děl, ať už z galerijních nebo jiných sbírek. V tomto směru se věnuje především čínskému malířství starých období a umění a uměleckému prostřecí meziválečné Číny. Z tohoto materiálu vznikla v roce 2008 výstava a publikace Mistři čínské tušové malby 20. století ze sbírek Národní galerie v Praze a momentálně je ve stádiu zrodu studie Volání východu – Evropa v Číně a Čína v Evropě v letech 1920-1930.
Odborník na Kanta a Ricoeura. Zkoumá vztah mezi politickou a veřejnou sférou a rozvíjí argument podporující rovnováhu mezi záhadou subjektu („self“) a otevřeností demokracie. Je známý díky své publikaci Après la fin du monde, Critique de la raison apocalyptique (2013). V jeho poslední knize Le Temps de la consolation (2015), znovu otevírá otázku moci útěchy a původů filozofie. Je členem ediční rady francouzského magazínu Espirit, a pravidelně píše pro francouzský deník 
Francouzský filozof. Zkoumá problémy estetiky a metafyziky. Je autorem mnoha knih a článků, které se zabývají vztahem mezi tělem a vědomím v dějinách filozofie (například Nietzsche, La Volonté de puissance z roku 2001) a moderní estetikou (například Deleuze, philosophie et cinéma, Vrin 2008, nebo Kant, son esthétique entre mythes et récits z roku 2015, spoluautorka Sabine Forero). V posledních letech rozvíjí zkoumání metafyziky přírody, a to od Schopenaurea po moderní ontologii, viz jeho poslední kniha Métaphysiques cosmomorphes, la fin du monde humain z roku 2015. Učí na univerzitě Le Mirail v Toulouse.